nacismus
nacismus [název odvozen od výrazu nacionální socialismus], slov. nacizmus -polit. hnutí a režim v Německu, vedené NSDAP (Něm. nacionálně social. stranou děl.). Představoval třídní zájmy nejreakčnějších složek něm. společnosti a některých jejích polit. a ekonomických elit. Vyvinul se v nejbrutálnější odrůdu mez. fašismu. N. se vyznačoval bezuzdnou nacionalistickou a sociální demagogií, pořádal antisemitské pogromy, prováděl protikom. a protisov. štvanice. Po uchopení moci 1933 vytvořil otevřenou teroristickou diktaturu, zaměřenou proti všem dem., liberálním a jiným antifašist. silám. Ideologicky se nacismus opíral o antikom., krajní šovinismus a rasismus, filozoficky o iracionalistické myšlenkové proudy (voluntarismus a antidemokratismus F. Nietzsche a O. Spenglera, rasismus J. A. Gobineaua, geopolitiku, antisemistismus a pangermanismus). Sociální opory hledal u drobné a střední buržoazie, u deklasovaných živlů a též mezi dělníky. Jeho ústřední ideje, jimiž soustavně propagandisticky zpracovával vědomí mas, jsou v nejkoncentrovanější podobě obsaženy v Hitlerově knize Mein Kampf (Můj boj), hlásající voj. expanzi, rasovou nerovnoprávnost, třídní mír ve jménu "nacionální pospolitosti," vůdcovský princip, víru ve všemohoucnost stát. mechanismu (totalitní stát). Hl. představiteli n. byli kromě "vůdce" (něm. Führer) A. Hitlera zejm. J. Goebbels, H. Himmler, H. Göring, M. Bormann, A. Rosenberg. Využívaje tradic pruského militarismu, vytvořil nacismus pevně skloubený systém hierarchicky uspořádané teroristické diktatury: NSDAP, oddíly SS a SA, gestapo, tzv. lid. soudy a justiční aparát, koncentrační tábory, systém propagandy, organizace mládeže a žen. Po provedení militarizace země se za podpory něm. generality dal cestou boje o světovládu. Byl poražen silami protihitlerovské koalice, do které patřily USA, Velká Británie, SSSR, Francie a další státy. Přestože je často n. postaven po 2.sv. válce v mnoha zemích mimo zákon, někde stále existují často ilegální skupiny, které se k n. hlásí. V.t. neofašismus.
