dramatizace
dramatizace [-ty-, řec.], přetvoření pův. epické, nejčastěji prozaické lit. látky, někdy též lyrické předlohy do tvaru div., televizní či rozhlasové hry. V protikladu k tradiční stavbě dramatu charakterizuje d. volnější dějové tempo, obvykle též větší motivická šíře, ilustrativnější, někdy až narativní typ dialogu. Vazby mezi původním lit. dílem a vzniklou d. se různí: někdy autor usiluje o věrný přepis, jindy se uchyluje k volnému zpracování, které už nelze ani jako d. chápat (Nezvalova Manon Lescaut). Prostředky lyrizace nebo epizace dram. struktur přinesly dramatu význ. impulsy: B. Brecht (adaptace Gorkého Matky ), E. F. Burian: Věra Lukášová (podle B. Benešové), Máj (K. H. Mácha), Krysař (V. Dyk).
