divadelní budova
divadelní budova, stavba speciálně určená k provozování divadla. Dnešní d. b. má dvě zákl. části; hlediště pro obecenstvo s přilehlými prostorami (šatny, foyer, občerstvení) a jeviště s tech. zařízením a zákulisními prostorami (místnosti pro uložení dekorací, šatny pro herce). Do dnešní podoby se d. b. vyvíjela od 16.st. zvl. v Itálii a ve Francii (v.t. kukátková scéna). Souč. běžnému typu kukátkového div. prostoru předcházely jiné typy divadelní architektury, odpovídající dobové povaze a spol. funkci divadla a sociálnímu složení obecenstva. Otevřená div. architektura ve starém Řecku (Dionýsovo div. v Athénách. 6.-5.st. př.n.l., divadlo v Epidauru, 357 př.n.l.) měla od 5.st. př.n.l. formu s třemi zákl. částmi: orchestra (kruhová plocha určená pro sbor), teatron (stupňovité, zpravidla obloukové hlediště), skéné (obdélná budova uzavírající pohled z hlediště). Divadla ve starém Římě (Marcellovo div., l.st. n.l.) byla budována podle řec. vzoru, ale všechny části řec. div. byly spojovány v jeden celek. V raném středověku se nové d. b. nestavěly; představení náb. her probíhala nejdříve v chrámech, později na náměstích a ulicích. Ke konci středověku bylo již používáno pódium, jehož prostor byl vymezen závěsy; v Itálii byl záhy použit obraz místo zadního závěsu. Základy dnešní d. b. se zrodily v Itálii; rozvoj tragédie, komedie, pastorálního dramatu a opery přispěl ke vzniku nového typu uzavřeného div. (Teatro Olimpico ve Vicenze, 1585; Teatro Farnese v Parmě, 1619; Teatro di San Cassiano v Benátkách, 1637; La Scala v Miláně, 1778). It. architekti se opírali zvl. o traktát starořím. architekta Vitruvia Pollia. Představu o it. div. architektuře 16.st. dává traktát S. Serlia (1545). Svébytný typ d. b. byl vytvořen v poslední čtvrtině 16.st. v Anglii..Shakespearovské div. (Globe v Londýně, 1599) vzniklo z otevřeného hlediště, kde stála za pódiem budova s hlubokým prostorem - jevištěm a nad ním balkón pro hudebníky i herce. Souč. existovala soukromá krytá div. a dvorní div. 1732 bylo vybudováno div. Covent Garden v Londýně. Ve 2.pol. 18.st. nastal rozkvět div. architektury ve Francii (div. v Lyonu, 1756; div. ve Versailles, 1770; div. v Besançonu, 1784). Postupně se formoval fr. typ hlediště s otevřenými balkóny; sál měl kruhový tvar. V 19.st. byly budovány monumentální d. b. v řadě měst (Velké div. v Moskvě, 1825; Alexandrinské div. v Petrohradu, 1832; Teatr Wielki ve Varšavě, 1833; Státní opera ve Vídni, 1869; Pařížská opera, 1875; Festspielhaus v Bayreuthu, 1876; Nár. div. v Praze, 1883; Deutsches Theater v Berlíně, 1883; Metropolitní opera v New Yorku, 1883; MCHAT v Moskvě, 1898). V poslední čtvrtině 19. a ve 20.st. se v Evropě i zámoří vedle běžného typu d. b. buduje znovu množství otevřených divadel. Probíhají pokusy vytvořit opět nedělený div. prostor.
