dispečink
dispečink [dy-, angl.] 1. nástroj operativního řízení v průmyslu, energetice, dopravě a jiných odvětvích, využívající sděl. tech., telemechaniku a moderní výpočetní techniku. Na dispečerském pracovišti se soustřeďují informace o stavu řízeného objektu, průběžně se zpracovávají a vyhodnocují pomocí vhodných pomůcek pro další řízení. K rychlému řízení za nepřehledných situací či složitých soustav se pracoviště vybavují výpočetní technikou. Pro přenos informací o řízeném objektu a ke sdělování příkazů se využívají sdělovací prostředky po vedeních (telefon, dálnopis, přenos dat), bezdrátové, dálkové hlášení, popř. prům. televize; 2. let. dop. d. na ploše, řízení provozu na ploše - samostatný objekt nebo součást objektu umístěné tak, aby zaručovaly dobrý přehled stání letadel a provozu na odbavovací ploše; 3. lék. viz rychlá zdravotnická pomoc.
