disociace
disociace [dy-, lat.] 1. chem. rozštěpení molek. na dvě nebo více jednodušších molek., radikálů, iontů či atomů účinkem energie; a) termická d. nastává za zvýšené teploty vlivem tepelné energie; b) k elektrolytické d. dochází při rozpouštění elektrolytu v polárním rozpouštědle (např. ve vodě nebo kapalném amoniaku) působením solvatačních sil, které stále udržují kationty a anionty elektrolytu v roztoku oddělené. Podle velikosti kovalentního podílu na vazbě v tuhém skupenství je elektrolytická d. buď úplná (silné elektrolyty tvořící prakticky čistě iontové krystaly, např. NaCl, KOH), nebo částečná (slabé elektrolyty, v roztoku jsou přítomny též nedisociované molek., v nichž je kovalentní podíl na vazbě značný, např. CH3COOH). U kys. a zásad je disociace spojena s výměnou protonu; v.t. Brønstedova teorie kyselin a zásad. Mírou velikosti d. je disociační stupeň a disociační konstanta; 2. psychol. rozpojování (rozplývání) sdružených představ (asociací), vyvolané podle asocianistických koncepcí působením nových, resp. výraznějších dojmů, a vztahované zejm. na rozklad tzv. engramových komplexů (ekforie).
