diazosloučeniny
diazosloučeniny [dy-], diazolátky, org. slouč. charakterizované skupinou N2 vázanou na uhlíkovém atomu. Vedle alifatických d. patří do této skupiny aromatické diazoniové soli. Z alifatických d. mají význam diazoalkany RCHN2 (R = alkyl), zvl. jejich nejjednodušší člen diazomethan. V org. syntéze se dále používá ethyl-diazoacetát N2CHCOOC2H5, žlutá kapalina vznikající působením kyseliny dusité na ethylester glycinu, a řada diazoketonů RCOCHN2, přístupných reakcí odpovídajících acylchloridů RCOCl s diazomethanem. - D. jsou důležitými výchozími látkami při výrobě azobarviv. V polygrafii se používají jako senzibilátor některých vrstev z přírodních nebo syntetických koloidů místo jedovatých sloučenin chromu při zhotovení tiskových forem pro tisk z výšky a pro tisk z plochy; některé se vyvolávají vodou, jiné org. rozpouštědly.
