determinismus a indeterminismus
determinismus a indeterminismus [-nyz-], filoz. učení zastávající protikladná stanoviska v otázce vzájemné podmíněnosti a příčinnosti jevů materiálního a duchovního světa. Determinismus uznává vzájemnou souvislost a příčinnou podmíněnost přír. a spol. jevů za univerzální, zatímco indeterminismus platnost těchto zákonitostí omezuje nebo popírá. Ustředním jádrem determinismu je učení o příčinnosti jako takové obj. souvislosti jevů, v níž jeden jev (příčina) za určitých podmínek nutně vyvolává jev jiný (účinek). Formy determinismu se hist. mění, závisí na úrovni filoz. a přírodověd. poznání určité epochy. Současný determinismus připisuje význam i takovým formám obj. souvislosti a vzájemné závislosti, jež nemohou být přímo charakterizovány jako kauzální, např. korelace prostorové, časové, funkcionální, vztahy symetrie a asymetrie a další. Význ. úlohu v soudobé vědě hrají korelace pravděpodobnostní, vyjadřované též ve formě statist. zákonů. Avšak všechny druhy reálných vzájemných souvislostí vznikají nakonec na zákl. univerzálně působící příčinnosti. l v soudobé vědě se potvrzuje, že bezpříčinné jevy neexistují. Kauzálně podmíněny jsou i jevy nahodilé, pravděpodobné, vyjadřované statist. zákony. - Idea d. a i. prošla dlouhým vývojem. V antice ji nejvýznamněji vyjádřil atomismus, v novověku pak mater. myslitelé a přírodovědci (od Bacona a Galileiho přes Lomonosova a Laplacea až ke Spinozovi a fr. materialistům 18.st.). Přes jednotlivé prvky dial. trpěl však tento druh determinismu metafyzickou omezeností, neboť vycházel z klas. mechaniky 17.-18.st.; zákonitosti redukoval na přímou příčinnost, popíral objektivitu nahodilostí a mechanisticky chápal samotnou kauzalitu. Klas. formulaci mechanického determinismu podal P. S. Laplace - odtud název laplaceovský determinismus. Tato podoba determinismu přecházela ve fatalismus a dostávala se do blízkosti mystické víry ve všeob. předurčenost. Cím složitější formy pohybu hmoty, tím bezmocnější se ukazoval mechanický determinismus při pokusech je vysvětlit. Selhání metafyzického determinismu v oblasti org. přírody, v psychické činnosti a spol. vývoji posilovalo pozice indeterminismu, jehož doménou byla vždy sféra vůle a rozhodování člověka, jeho volby a odpovědnosti za vlastní činy. lndeterminismus popíral objektivnost příčinných závislostí (tzv. ontologický indeterminismus) nebo pochyboval o poznávací ceně příčinného výkladu ve vědě (tzv. metodologický indeterminismus). Spor obou koncepcí se vyhrotil v průběhu 19. a 20.st. Jedinou podobu ideje determinismu, jež odpovídá soudobým pokrokům vědy a filoz. myšlení, je dial. determinismus dial. a hist. materialismu. V souč. filoz. se rozvíjejí různé formy indeterministických učení. Tak bádenská škola novokantovců omezovala platnost determinismu na oblast přírody a popírala jeho použitelnost v tzv. duchovních vědách. Novopozitivismus, pragmatismus a personalismus se snaží omezit determinismus na sféru logiky. Spor d. a i. se zostřil také v souvislosti s rozvojem kvantové fyziky. Ukázalo se, že princip klas. determinismu nelze použít na jevy mikrosvěta. Část filozofů a přírodovědců se snažila interpretovat zákony kvantové teorie v duchu indeterminismu a agnosticismu. Krizi mechanického determinismu vykládali jako zhroucení determinismu vůbec. B. Russell. H. Reichenbach, P. Frank tvrdili, že jakýkoli determinismus pozbyl věd. hodnoty, protože axióm kauzality nelze verifikovat ani v rámci klas. fyziky: vztahy mezi pozorovanými fakty mají charakter statist. pravděpodobnosti. Charakteristickým projevem indeterminismu je tvrzení o svobodné vůli elektronu nebo o teleologii jako principu řídícího jedinečné jevy mikrosvěta. Ideal. teleologie představuje antideterministické učení, podle něhož jsou všechny procesy řízeny nemateriálním činitelem, který si klade cíle a jedná účelně. Pokrok vědy, zejména Darwinova teorie vývoje živé přírody, rozvoj kyb., vytvoření teorie sebeřídících systémů zasadily těžké rány jak fatalismu, tak ideal. teleologii a víře v předurčenost a potvrdily správnost všech zásadních hledisek dial. pojetí determinismu, který náleží mezi vedoucí principy ve všech oblastech věd. poznání.
