džinismus
džinismus [sanskrt], ind. náb.-idealistické neortodoxní filoz. učení, ontologicky pluralitní, které vzniklo asi v 6.st. př.n.l. Při metafyzické i etické svébytnosti převzal (společně s buddhismem) některé prvky staršího bráhmanismu. Filoz.-náb. jádrem d. je předpoklad dvou věčných, nikým nestvořených podstat světa: džívy (duše) a adží vy (to, co není duše). Dualistické schéma duše oživující neživou hmotu se promítá do principu k army , podle něhož se duše převtěluje tak dlouho, dokud se zcela neočistí od následků svých skutků (karmanový zákon). Cílem života je podle d. vyproštění duše z koloběhu převtělování dosažením ni rvány (stav nejvyšší a věčné blaženosti). Zákl. džinistické etiky je příkaz ahinsa (neubližování živým bytostem) spojený s asketickým způsobem života (posty, umrtvování těla, meditativní a kontemplativní praktiky). Přes určité ateistické rysy vytvořil d. kult spasitelů i vlastní liturgii. Vnitřní antagonismy bráhmanského kastovnictví vedly v l.st. k roztržce mezi džinistickou církví švétambarů (Bíle oděných) a digambarů (Nahých), která i přes nepatrné odlišnosti teol. dogmatiky obou hl. džinistických větví ovlivnila vývoj novodobých sekt d. a džinistické literatury.
