děj událost
děj 1. to, co se děje, událo nebo se udá; dění, proces; událost. Výraz d. se užívá v souvislosti jak s přír., tak spol. procesy: fyzikální, chem., hist. děj;2. historiografie zpravidla jednotlivá událost, jež se stala v určitém čase na určitém místě v určitém spol. systému a má spol. obsah; d. je blízký nebo totožný s hist. faktem. Výjimečně se výraz d. užívá jako synonymum dějin: děje rodu, děje lidstva;3. lit . teorie a liter . um. ztvárnění životního příběhu nebo souhrnu událostí, které tvoří podklad lit. díla. D. tvoří základ obsahu lit. díla, nevyčerpává jej však (dramatizace epiky vytváří nový útvar i při zachování sledu událostí). D. je řada časově a příčinně propojených akcí nebo událostí, základ epiky (je-li d. vyprávěn vypravěčem) a dramatu (je-li d. předváděn herci). Rozprostírá se zpravidla od zápletky po rozuzlení. Východiskem různých modifikací dějové výstavby se stalo klas. Aristotelovo rozdělení děje tragédie; expozice (vstupní část díla vyznačující situaci, z níž vyroste konflikt), kolize (první střetnutí protikladných sil), krize (vyvrcholení rozporu protikladných zájmů), peripetie (rozhodující zvrat ve vývoji d.), katastrofa (konečný obrat v ději směřující k uzavření konfliktu). Opodstatněnost dějových posunů zajišťuje motivace (sociální, psychol., biol., fantastická), moderní liter. pracuje však i s d. zdánlivě nemotivovaným. Průběh d. se s lit. podáním buď kryje (kompozice chronologická), anebo dochází k časovým přesunům stupňujícím napětí, oddalujícím či předjímajícím řešení (kompozice retrospektivní, retardace d.). D. hlavní vystupuje jako nejsouvislejší řada událostí v protikladu k vícerým d. vedlejším, epizodickým. Může být rozdělen také ve dva hlavní d. souběžné. Důrazem na dějové odbočky, epizody a d. paralelní se odlišuje d. složitý, rozvětvený (např. v románové kronice, eposu) od d. jednoduchého (v pověsti, pohádce, anekdotě). Dynamičnost d. posilují dějové zvraty vyvolané činy hrdinů, statičnost d. naopak popisy přírody, charakteristiky postav a úvahy. Spolu s postavami a prostředím je d. klíčovou složkou tématu lit. díla napomáhající názorně objasnit charakter jednajících postav.
