conductus
conductus [ko-ktus, lat.], specifický druh středověké písně s lat. veršovaným textem nejčastěji vážného, moralizujícího či duchovního rázu; pronikl i do chrámové hud. - Nejst. skladby (snad již od 9.st.) jsou jednohlasé, od sklonku ll.st. vícehlasé. Tvorba dvou až čtyřhlasého c. vvvrcholila ve Francii kolem 1200 (ars antiqua, Perotinus). Hl. melodie c. byla ve spodním hlasu a byla skladatelem samostatně vytvořena (srovnej organum, moteto). V souvisle otextovaných partiích převládal shodný rytmus všech hlasů; rytmická diferenciace hlasů byla vyhrazena melismatickým partiím (asi za účasti nástrojů) v úvodech, mezihrách a dohrách rozsáhlejších skladeb. Kolem 1300 c. ve Francii zaniká, stále však byl pěstován v Anglii a v jednodušší podobě ovlivnil středoevr. moteto a vícehlasé písně.
