concerto grosso
concerto grosso [konče-, it.], hud. barokní typ instrumentálního koncertu; několikavětá instrumentální hud. forma, v níž se komorní nástrojová skupina, tzv. concertino (zpravidla 2-3 melodické nástroje s continuem, např. dvoje housle a cembalo), střídá s celým orchestrálním souborem zvaným c. g., ripieno nebo tutti (obvykle menší smyčcový soubor s několika málo dechovými nástroji). - Vznik c. g. byl podmíněn rozmachem nástrojařství na rozhraní 16. a 17.st., kdy se umělá nástrojová hud. oprostila od závislosti na hud. vokální, a tím se vymanila i z područí hudby círk. C. g. vzniklo koncem 17.st., dobou největšího rozkvětu byla l.pol. 18.st.; k jeho největším mistrům patří G. Torelli, A. Vivaldi (ustálil formu: allegro-andante-allegro), J. S. Bach (Braniborské koncerty) a G. F. Händel. V klas. a romant. ustoupilo c. g. virtuóznímu sólovému koncertu, ve 20.st. však znovu ožívá (M. Reger, E. Křenek, B. Martinů, P. Bořkovec, I. F. Stravinskij).
