civilizace
civilizace [lat. civilis - občanský, státní], hmotné a duchovní projevy lidské spol. v jejím hist. vývoji. Pojem c. se užívá a) jako synonymum pojmu kultura, zejména pojmu kultura materiální; b) jako ozn. stupně nebo úrovně spol. vývoje, materiální a duchovní kultury (ant. c.); c) jako název dlouhého období vývoje spol. následující po divošství a barbarství (L. Morgan, B. Engels). Pojem c. se objevuje v 18.st. ve fr. osvícenství jako ozn. spol. založené na principech rozumu a spravedlnosti. V 19.st. se stává c. obyčejně synonymem rozvinutých zemí, jejichž mater. a duchovní kult. je stavěna do protikladu ke koloniálním a závislým zemím. Ve filoz. a sociol. liter. se však objevují i jiné koncepce. Tak N. J. Danilevskij formuloval obecnou typologii kultur nebo civilizací, podle níž neexistují jednotné svět. dějiny, nýbrž jen dějiny jednotlivých civilizací, jež mají individuální a uzavřený charakter. Podle O. Spenglera tvoří c. závěrečné stadium vývoje každé kultury, charakterizované vysokým rozvojem prům. a tech., degradací liter. a umění, vznikem velikých měst s vysokou koncentrací obyv. a přeměnou národů v amorfní masu. C. jako projev úpadku se tak staví do protikladu k celostní a organické kultuře. Podobné koncepce falzifikují podstatu c. a skutečné hybné síly jejího vývoje.
