charistikarion

charistikarion [-ty-, řec.], v byz. říši převedení círk. a zejm. klášterní půdy na světskou osobu na jednu až tři generace. Donátorem byl nejčastěji císař, někdy patriarcha. První doklady o ch. jsou z 10.st., rozšířil se v 11. až 12.st., později pro odpor círk. hodnostářů omezován.