Babylónie

Babylónie [-ny-], starověká Babylónská říše v Mezopotámii na stř. toku Eufratu a Tigridu (hist. území Sumeru a Akkadu), nazvané podle hl. m. Babylónu. Dějiny B. se dělí do čtyř období : starobabylónská říše (1894 - 1594 př.n.l.) vznikla po porážce III. dyn. urské nájezdy Amoritů a Elamitů (v.t. Ur). Nejvýzn. vládce tzv. první babylónské dyn. Chammurabi sjednotil sumerská m., dobyl Mari a Asýrii. Od 17.st. př.n.l. moc B. slábla pod nájezdy Kasitů a Chetitů, kteří 1594 př.n.l. dobyli Babylón; kasitské období (1518 - 1204 př.n.l.) znamenalo dočasný úpadek; B. byla ohrožována státem Mitanni a zejm. Asýrií; doba politické nestability (1204 - 626 př.n.l.) přinesla rostoucí vliv Asýrie, která dočasně ovládla a dvakrát (689 a 648) zpustošila Babylón; novobabylónská říše (626 - 538 př.n.l.), nazývaná též chaldejská, byla zal. Nabopolasarem. Spolu s médskou říší zničila hl. rivala Asýrii, 605 porazila v bitvě u Karchemiše eg. vojsko a otevřela si cestu na Z; vrchol moci za Nabukadnezara II., kdy B. ovládla velkou část Předního východu. 597 př.n.l. dobyla Jeruzalém (deportace Zidů do tzv. zajetí babylónského) a zal. provincii Judeu. Poslední král Nabonid bojoval s Médy a později s vnitřní opozicí kněží, kteří se spojili s Kýrem II. a otevřeli mu brány Babylónu. Od 538 př.n.l. B. součástí perské říše, 331 př.n.l. dobyta Alexandrem Velikým. V.t. Mezopotámie, Babylón oblast, Babylón starověk.