cer
cer [cér, lat.] 1.chem . cerium . Ce, chem. prvek ze skupiny lanthanoidů, at. číslo 58, relat. at. hm. 140,12; velmi reakt. šedý kov, t.t. 804 °C, t.v. 3 480 °C, objeven 1803. Používá se např. jako přísada do oceli a hliníkových slitin a též v tzv. křesacích kovech zapalovačů. Ve slouč. má oxidační číslo III a IV. Důležité slouč. c. jsou např. oxid ceričitý CeO2, fluorid ceritý CeF3;2. bot . dub c., Quercus cerris - jihoevr. dřevina z čeledi bukovitých. Má plstnatou číšku pokrytou nazpět ohnutými šupinami. V ČR roste na již. Moravě.
