centrála
centrála [lat.] 1. archit. útvar uspoř. podle středu nad kruh. nebo kružnicemi vymez. půdorysem (např. čtverec, polygon); zvláštní dynamický centrální prostor vzniká nad oválem. Pro centr. dispozici je postačující symetrie hl. hmot a ústředního prostoru. C. byla užívána zejm. pro círk. stavby v raně kř., byz. a renes. arch., zvl. místo měla v baroku; 2. ústředna, např. telefonní, energetická; 3. ústředí, např. družstevní, odborová centrála.
