florentská camerata
florentská camerata [ka- rá-, it.], sdružení it. hudebních skladatelů, literátů a učenců na konci 16.st. ve Florencii; jejími členy byli skladatel a teoretik V. Galilei, zpěváci-skladatelé G. Caccini a J. Peri, amatérský šlechtický skladatel E. de Cavalieri a básník O. Rinuccini. Scházeli se asi od 1580 v paláci hraběte G. Bardiho a od 1592 v paláci amatérského šlechtického skladatele J. Corsiho. Teor. východiska zformuloval 1581 V. Galilei, který navázal na G. Meiho. F. c. usilovala o nový hud. sloh, zal. na obsahu a výrazové zřetelnosti slova. Proto její členové odmítali tehdy vládnoucí niz. vokální polyfonii, která tomuto cíli neodpovídala, a nahradili ji monodií (sólovým zpěvem recitativního charakteru s nástrojovým doprovodem). Požadavek jednoty slova a hudby odvozovali z ant. řec. dramatu, i když autentické památky řec. hudby neznali. Výsledkem jejich snah byl vznik opery, oratoria a kantáty. Nejstarší monodie f. c. obsahuje Cacciniho sbírka Le nuove musiche (Nová hudba).
