církevněslovanský zpěv
církevněslovanský zpěv, bohoslužebný zpěv, který se formoval od konce 1. tisíciletí hl. u již. a vých. Slovanů jako samostatná větev byz. liturgického chorálu. Jeho texty navazují na řec.byz. tradici, jsou však přeloženy do církevněslovanského jaz. a opatřeny převzatými i novými nápěvy. Hist. jádro c. z. tvoří jednohlasé a výhradně vokální melodie ve volném rytmu, které rozvíjejí motivický materiál bez pravidelných návratů a opakování; byly prováděny nejčastěji sborově (bez hud. nástrojů). Mladší vrstva repertoáru je komponována též pro vícehlasý sbor; ve stylu je ovlivněna západoevr. hud. 16.-19.st. - Nejst. dochované písemné záznamy c. z. pocházejí z Ruska z 11.st., vlastní hist. počátky však jsou spjaty s činností Konstantina a Metoděje na území Velké Moravy. Vývoj pokračoval v balkánských zemích (Bulharsko, Charvátsko - též Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko), byl však hist. okolnostmi v různé míře omezován, a proto už od 12.st. se vývojové centrum c. z. přesunulo do Ruska. Nejst. vrstva hud. rukopisů z 11.-14.st. je tu zachována zvl. v notaci kondakarné (v.t. kondakarnoje pěnije) a znamenné (krjukové), která pak převládla až do 17.st. (znamennyj raspev). Vícehlas, vyrůstající z folklórní tradice, se začal vedle jednohlasu prosazovat od 16.st., od pol. 17.st. byl však vytlačován umělejším, evr. hudbou ovlivněným stylem (partěsnoje penije).
