byzantské výtvarné umění
byzantské výtvarné umění, kř. um. do zač. 6.st. lze chápat jako raně kř., v oblasti východořím. říše v užším smyslu jako předbyz. Rozvoj vlastního b. v. u., slohově anticipovaného již v 5.st. v mal. výzdobě v Ravenně, začíná za Justiniána a šíří se i na Z, zejm. do Itálie a Afriky; b. v. u. syntetizuje podněty z celé říše, vrcholící v chrámu Hagia Sofia, typu byz. kupolové baziliky, konstrukčně podmíněném pendentivem a ideově detailním propracováním symboliky kopule (země, vesmír, nebe). Z mozaik vynikají soubory v Ravenně a Poreči, v knižní malbě Vídeňská Genesis, evangeliáře Rabulův a Rossánský, svědčící o kodifikované kř. ikonografii, a v um. řemesle zejm. hedvábnictví. Po obrazoborectví dochází k renes. a k rozvoji b. v. u. za makedonská dynastie a za Komnénovců, kdy význ. působí ve slovanských zemích a Itálii; vzorem pro arch. byla Nea v Konstantinopoli (trojlodní bazilika s pěti kopulemi nad křížením a mezi rameny vepsaného kříže), samostatnou skupinu představuje soubor klášterů na poloostrově Athos; rozvíjí se mozaika a knižní mal. oživuje ant. tradice (Jozuův svitek, Kázání Řehoře Nazianského, Menologium vatikánské knihovny; 9. 10.st.), později nastoupily abstraktní prvky nahrazující přír. rámec scén zlatým pozadím odpovídající středověké estetice, podobně jako omezení ilustrací, proměna barevnosti a kaligrafismus. Obnovené uctívání ikon vedlo k rozkvětu deskové malby se závaznou ikonografií (ikonostasy s mariánskými a christologickými cykly), která se stala východiskem i pro záp.evr. um.; um. řemeslo rozvíjelo textil, zlatnictví s využitím drahokamů a emailu, gemy a řezbu ve slonovině. Po dočasném úpadku b. v. u. došlo za Palaiologovců k vědomému obrození helénské kult. s těžištěm v mal., usilujícím o optickou a dějovou jednotu, dramatičnost a vyjádření prostoru a objemu, například fresky ve sv. Pantelejmonu u Skopje (1164) a mozaiky u sv. Apoštolů v Soluni (1315), které spojením výjevů, arch. motivů a krajiny silně ovlivnily got. um. Posledním velkým souborem b. v. u. jsou kláštery a jejich výzdoba v Mistře, naznačující řešení podobných problémů jako it. um. na prahu novodobého renes. nazírání. Po pádu Byzance byl odkaz b. v. u. rozvíjen v balk. státech, v Gruzii, Arménii, Itálii (Benátky) a jinde, zejména činností řeckých umělců.
