buzení
buzení 1. fyz . a tech . a) b. magn. toku, vytváření magn. pole u el. strojů a přístrojů; b) b. kmitů, uvádění soustav schopných kmitat do kmitavého stavu; c) b. plynu, zvýšení energetické hladiny elektronů v atomech nebo molek. plynu;2. sděl . tech . přivádění vstupního signálu do zesilovacího stupně. U mřížkových elektronek je b. nazývána proměnná složka napětí řídicí mřížky proti katodě, u tranzistorů proměnná složka napětí nebo proudu řídicí elektrody, u magn. zesilovačů proud řídicího vinutí. V.t. excitace;3. psychol . angl. arousal, hypotetický termín vztažený k funkci retikulární formace mozkového kmene, která je pokládána za nespecifický, obecně aktivující systém (G. Moruzzi, H. W. Magoun). Podle D. O. Hebba, jenž pojem b. zavedl, jde o jev s charakteristikou obecného pudu. P. T. Young rozvinul ve 40. letech teorii hédonistického či afektivního b., kterou chtěl nahradit teorii pudu a která předpokládá, že afektivní b. je určeno vnějšími podněty a ovlivňuje chování i učení ve smyslu pobídkové motivace C. L. Hulla. Koncepce b. sehrála význ. roli v teoriích motivace. Chronobiologicky lze jev b. při cílesměrném chování zobrazit na křivce aktivace-dezaktivace (aktivační dynamika).
