brána
brána 1. arch . hl. vstup do uzavřeného architektonického komplexu (do hradiště, hradu, pevnosti, města, paláce, na most) obvykle s fortifikačními prvky (věže, ochozy, střílny, zdvihací most, barbakan); hist. např. v podobě zalomené chodby, antikizujícího triumfálního oblouku (b. renes.), samostatné jednotky opevnění s doplňkovými prostorami (b. barokní). B. parku, paláce, domu nebo zámku je obvykle volný, výtv. akcentovaný architektonický útvar (pylon);2. geografie výrazná vhloubená geomorfologická jed. zpravidla úvalovitého rázu, spojující sousední vhloubené geomorfologické jed. většího plošného rozsahu. V.t. porta.
