boj o investituru
boj o investituru, první mocenský konflikt mezi papeži a řím.něm. císaři 1075 - 1122; byl důsledkem společenských proměn na sklonku raného feud., kdy došlo k vzestupu moci a autority papežů (v.t. clunyjské hnutí) a k rozvoji měst (komunální hnutí v Itálii). Císařové Jindřich IV. a Jindřich V. se snažili udržet si právo investitury (jmenování biskupů) a dohled nad volbou papeže. Papežové (zejm. Rehoř VII. a Urban II.) odmítli další zasahování císařů, vyhlásili 1075 primát papežství nad císařstvím a postavili se za nezávislou (tzv. kanonickou) volbu biskupů. B. o i. byl dočasně přerušen 1077 smírem v Canosse. Později sice císařové voj. ovládli Itálii a Řím (1084), ale byli nuceni s papežskou kurií, která získala podporu i u něm. biskupů a knížat, uzavřít 1122 kompromis. V.t. wormský konkordát.
