bismut
bismut [-zm-, něm.< lat.], bismuthum, Bi, dříve vizmut - chem. prvek V. B skupiny periodické soustavy, at. číslo 83, relat. at. hm. 208,980 4; lesklý křehký kov, t.t. 271,0 °C, t.v. 1 560 °C. Objeven 1753. Vyskytuje se např. jako sulfid bismutitý (leštěnec bismutový, bismutin) Bi2S3 a oxid bismutitý Bi2O3. B. se užívá např. k přípravě snadno tajících slitin (Woodův kov s t.t. 70 °C, do ložiskových kovů, k výr. odlitků. Ve slouč. má oxidační číslo -III, III a V. Zásadité soli b. odpovídají svým složením vzorci BiOX (oxidosoli bismutité), dříve označované jako soli bismutylu.
