bioindikace
bioindikace [-dy-, řec. + lat.] 1. biol. pův. doložení určité specifické vlastnosti prostředí přítomností či nepřítomností určitého organismu (v.t. saprobiont); později doložení zvýšené přítomnosti nějaké látky v prostředí tím, že tato látka tvoří vyšší podíl v biomase organismů z tohoto prostředí, než je obvyklé (v.t. bioakumulace); nejnověji též změny v projevech organismů v důsledku přítomnosti škodlivin (v.t. toxicita); 2. psychol. způsoby určování různých vlastností živých i neživých systémů netradičními metodami. Využívá schopnosti lidského organismu reagovat na porušení homogenity určitého pole (např. v proutkařství na geol. anomálie), často prostřednictvím tzv. detektorů. Předpokládá se, že dispozice k b., které probíhají v dosud nejasných energetických transformacích, jsou vlastní každému jedinci. V.t. psychotronika.
