biedermeier
biedermeier [bídrmaj-, něm.] 1. výtvarné umění pozdně klasicistní středoevropské umělecké období 1820-45, vyjadřující postoj buržoazie k umění, zejména bytové kultuře; ze snahy o účelnost vznikají nové druhy nábytku odhalující přirozenou strukturu dřeva a soustřeďující estetický účin do konstrukce; dekorativní tendence se projevují v malbě stěn a bytovém textilu a jsou také uplatňovány na malovaném porcelánu (nádobí, figurální plastika antikizujících forem) i na uměleckém skle (barevnost, řezané a broušené motivy doplňované malbou); šperk nabývá na složitosti druhů a dekorativnosti, malba se obrací k vedutě a portrétu preferujícímu miniaturu; 2. liter. se b. projevil v německé literatuře 1.pol. 19.st. (F. Grillparzer, F. Raimund, A. Stifter, L. Uhland, E. Mörike, Ch. Birch-Pfeifferová, N. Lenau). Přinesl odklon od romantismu a obrat k rezignaci. Vyjadřoval touhu po harmonii, oslavoval prostý život. V českém prostředí se odrazil b. v rámci rakouského kontextu zejména v tvorbě lidovýchovné, přeloženém divadelním repertoáru a v knize M. D. Rettigové Domácí kuchařka.
