benchmark
benchmark [angl.] 1. zeměměřická značka většinou na budovách označující souřadnicovou polohu a nadmořskou výšku. Používá se pro odměřování nadmořské výšky pro jiná místa v okolí (např. ve stavebnictví); 2. jistý standard, reference pro měření či určování kvality (např. ve výp. technice při měření výkonu; ve finančnictví je b. cenný papír, tj. akcie odrážející kvalitu sektoru nebo kapitálového trhu. V.t. benchmarking.
