benátská republika
benátská republika, 9. - 18.st., stát vytvořený nám., voj. a obch. expanzí Benátek; do konce 17.st. nám. velmoc ve Středomoří. Základem moci b. r. byla kontrola značné části tranzitního obchodu mezi Evropou a Východem (prostřednictvím obch. faktorií a podřízených území), dále vlastní výroba (Arsenal - největší výr. komplex ve středověké Evropě), výroba skla a křišťálu v Muranu, galanterní zboží, zlatnictví a rozvinuté finančnictví. Hlava státu dóže (kníže). Pokusy některých dóžecích rodů o nastolení dědičné monarchie v 10. - 13.st. potlačeny kupeckou šlechtou, která ovládala b. r. oligarchicky prostřednictvím signorie a Velké rady; lid. shromáždění mělo jen malý vliv. Faktickou nezávislost získala b. r. za válek Karla Velikého s Byzancí na počátku 9.st. (úplné odtržení od Byzance v 11.st.). V 10.st. nastoupila expanzi v Dalmácii, 1084 porazila Normany. 1203 - 1204 využil dóže E. Dandalo 4. křížové výpravy k dobytí Zadaru a k velkým územním ziskům (dóže se stal spoluvladařem v lat. císařství, b. r. ovládla Krétu, Euboiu, části Peloponésu, Albánie, Cařihradu). Ve 14.st. byla k b. r. připojena it. m. Treviso, Padova, Vicenza, Bassano, Belluno, Verona, Brescia, Bergamo, Ravenna; na počátku 15.st. opanovala b. r. zbytek Dalmácie, Friulska a již. lstrie. Hl. nám. rivalem b. r. byl Janov, poražený v nám. bitvě u Chioggia (1379). V 15. - 18.st. bylo panství b. r. ohroženo expanzí osmanské říše; b. r. se podílela na řadě protitureckých koaličních válek (1571 vítězství v bitvě u Lepanta), zajistila si však již 1454 výsadní obch. postavení v Cařihradě. V 15.st. ztratila Kypr, Euboiu, panství na Krymu a v Albánii, 1657 bylo poraženo benátské loďstvo u Dardanel; 1669 se Turci zmocnili Kréty, na počátku 18.st. Peloponésu. V důsledku válek a hosp. stagnace došlo k oslabení b. r. Mírem v Campoformio 1797 byla rozdělena mezi cisalpinskou rep. a Rakousko.
