belgická literatura

belgická literatura, rozvíjí se ve dvou jaz., fr. a vlámském;1. fr. psaná liter. převládla na části území dnešní Belgie, obývaného Valony, tj. v již. provinciích Hainaut, Namur, Luxembourg, a v Bruselu, a od fr. liter. se odlišuje zejm. svébytným ideově um. obsahem. Avšak se zřetelem k hist. vývoji bývají fr. autoři belg. původu nejstaršího období, tj. do konce 16.st., řazeni do rámce liter. fr. (Aucassin a Nicoletta, část Románu o Lišákovi; historici J. Froissart a O. Chastellain, 1415 až 1475, prozaik A. de la Sale, 1398 až asi 1462; básník J. Lemaire de Belges, 1473 - asi 1525). Tvorba 17. až 18.st. stála pod vlivem fr. klasicismu a vyjadřuje již probouzející se vlastenecké cítění. Rychlý rozvoj vlastní b. l. nastal až po 1830 ve znamení romant., teoreticky probojovaného A. Baronem (1894 - 1862). Nejvýzn. spisovateli romant. období byli A. Van Hasselt, Th. Weustenraad (1805 - 1849), Ch. Potvin (1818 - 1902). Následující realismus má ve srovnání s evr. liter. specifické rysy zejm. v navázání na prameny lid. slovesnosti, spojené s nár. osvobozovacím bojem; nejvýrazněji je vyjádřil Ch. De Coster. S hosp. oživením a vzrůstem děl. hnutí ke konci 19.st. rostla i lit. aktivita, platformou nových názorů byly lit. čas., zejm. L 'Art moderne (Moderní umění), vyd. social. orientovaným E. Picardem (1836 - 1924), a La Jeune Belgique (Mladá Belgie, 1881 - 1897), reprezentující hnutí, jehož autoři usilovali o osamostatnění b. l. a um. zrovnoprávnění s ostatními evr. liter. (G. Eekhoud, 1854 - 1927; Ch. Van Lerberghe, A. Mockel) a uváděli do b. l. nové lit. směry, symbolismus (G. Rodenbach, M. Maeterlinck, E. Verhaeren) a naturalismus ( Lemonnier). Pro liter. 20.st. je charakteristickým rysem regionalismus a reakce na něj, jež se projevily zejm. v próze, která v mnoha um. podobách obohacuje obraz frankofonní liter. (F. Hellens, Ch. Plisnier, A. Baillon, N. Doffová, M. Geversov, A. Masson, J. Tousseul, A. Ayguesparse). Poezie navázala na tradice symbolismu (M. Elskamp) a fr. avantgardy (M. Thiry); od 1931 je význ. bás. fórem Journal des poètes (časopis básníků), kolem něhož se sdružují básníci různých tendencí (G. Norge, *1898; M. Carême, 1899 - 1978; L. Woutersová, *1930; D. Scheinert). V dramatu se nejvýrazněji uplatnil proud expresionismu (F. Crommelynck, M. de Ghelderode). Mnozí spisovatelé, pův. Belgičané, se zařazují do fr. liter. díky lit. uplatnění (G. Simenon, H. Michaux, F. Mallet-Jorisová);2. vlámská literatura, přimyká se um. i jaz. k liter. niz.; podle nových názorů s ní splývá, proto se pro ni užívá též ozn. jihoniz. liter. Do 16.st. tvořila s niz. liter. nedílný celek. Burž. revol. zvítězila pouze na severu, v Holandsku, již., belgická část, podrobená polit., upadala hospodářsky i kulturně. V 17.st. se ještě udržovala nár. tradice, předním lyrikem byl J. de Harduyn (1582 - 1636), dramatikem W. Ogier (1618 - 1689), v 18.st. však převládla francouzština. Zač. 19.st. vzniklo vlámské hnutí (,,vlaamsche beweging"), usilující o obrodu lid. jaz. vlámštiny; hnutí vrcholilo kolem 1830, jeho předními představiteli byli filolog J. F. Willems (1793 - 1846) a básníci K. L. Ledeganck (1805 až 1847) a P. van Duyse (1804 - 1859). Vlastenecko-obrozenecké zaměření převládalo ve vlámské liter. po celé 19.st. v hl. lit. směrech, romant. (H. Conscience, G. Gezelle) a nastupujícím real. (D. Sleeckx, 1818 - 1901). Pod severoniz. vlivem se v 80. letech 19.st. vytvořilo hnutí za obrodu um., od 1893 se jeho představitelé soustředili kolem čas. Van Nu en Straks (O dnešku a zítřku); ústředními postavami byli A. Vermeylen, K. van de Woestijne a C. Buysse. V próze převládl postupně regionalismus (S. Streuvels, H. Terlinck, F. Timmermans, E. Claes). V poezii se po l. světové válce prosadil expresionismus (P. van Ostayen, M. Gijsen). V meziválečném období došlo k rozkvětu pův. vlámského dramatu (H. Teirlinck, P. de Mont, 1857-1931), próza se obohatila o real. náměty z m. a proletářského prostředí a nové psychol. a krit. metody (W. Elsschot; L. Zielens, 1901 až 1944), poezie reagovala na spol. neklidný vývoj příklonem k intimnímu subj. projevu (M. Gilliams). Poválečná liter. se rozrůznilatematicky i žánrově, v próze převládá aspekt psychol., spol. angažovanosti a deprese (G. Walschap; P. L. Boon, *1912; J. Daisne, *191 2; H. Lampo, W. Ruyslinck, H. Claus; F. Germonprez), v poezii se uplatnila přír. a sociální lyrika (J. van Nijlen, l 884 - 1965; M. Roelants, 1895 až 1966; K. Jonckheere, *1906).