bachovský absolutismus
bachovský absolutismus, označení polit. doktríny a vládního systému v rak. monarchii v 50. letech 19.st. (1851 až 1859). Ztělesňoval kompromis tradičních opor habsburského centralismu (dvůr, úřednická, voj. a círk. hierarchie) se sílící burž. lniciátorem a hl. reprezentantem systému byl A. Bach, podporovaný císařem a F. Schwarzenberkem. B. a. se projevoval byrokratickým centralismem, potlačováním nár. polit. snah neněm. národností monarchie, reakčním sepětím státu a církve (konkordát s Vatikánem 1855), absencí ústavy a potlačením samosprávy, v zahr. polit. pak odklonem od spojenectví s Ruskem. Zároveň však omezoval polit. vliv statkářské šlechty a zachovával mnohé ekon. a správní reformy, vybojované za burž. rev. 1848. Růst státního dluhu a porážka Rakouska v Itálii 1859 způsobily pád b. a. a vyvolaly nutnost ústavních reforem v rak. monarchii.
