avantgarda
avantgarda [z fr. avante garde] 1. pův. voj. předvoj; 2. přeneseně skupina osob, směr bojující za nové, pokrokové myšlenky; průkopníci - pojem často zneužíván propagandou totalitních režimů - např. KS je a. děl. třídy; 3. um. etapa moderní tvorby v první třetině 20.st. A. literární má v evr. literaturách někde podobu expresionismu a futurismu (Maďarsko, Bulharsko, Jugoslávie, Polsko, Německo), jinde nese rysy sociálně angažovaného um. (komunistické Rusko a SSSR) a později surreal. (Francie, ČSR, Jugoslávie). Č. levicová meziválečná a. literární se rozvíjela ve třech stupních: proletářské um. (J. Wolker, S. K. Neumann), poetismus (V. Nezval, K. Teige, J. Seifert, V. Vančura) a surrealismus (V. Nezval, K. Biebl, K. Teige). A. divadelní prodělávala obdobný vývoj jako a. literární a rozvíjela se mimo jiné v Německu. Sov. div. a. vycházela z podnětů rus. moderny, zejm. symbolismu, expresionismu a futurismu. Vyznačovala se snahou získat pro div. nové lid. obecenstvo a obnovit kontakt jeviště s hledištěm. Hl. představitelé: V. E. Mejerchold, A. J. Tairov, B. Vachtangov, A. D. Dikij, začínající N. Ochlopkov, L. Kurbas, K. Mardžanišvili aj. Různé koncepce spojoval antiiluzionistický program, požadavky na vůdčí postavení režiséra, na profesionální mistrovství a ideovou funkci div. Česká div. a. prošla stadiem proletářským a poetistickým. Proletářské div. se uplatnilo jednak v Dědrasboru (Dělnický dramatický sbor, J. Honzl, J. Zora), jednak v Revoluční scéně (E. A. Longen) a v Socialistické scéně (A. Dvořák, A. Kroha). Sov. div. a. ovlivnila zejm. České studio (zal. 1924, vedoucí V. Gamza) a v druhé pol. 20. let agitační rev. scénu Modrá blůza. Poetistickou etapu představuje raná fáze Osvobozeného div. (J. Frejka, J. Honzl, E. F. Burian). A. výtvarná se rozvíjela zvl. ve 20. letech 20.st., nejplodněji v SSSR, zejm. v rozvětvené produkci konstruktivismu; obdobné vnitřní vazby měla činnost Bauhausu a Devětsilu, v němž byla svými konstruktivistickými a objektivizujícími sklony doplňkem k asociativním, spíše subjektivizujícím tendencím a. literární (poetismus); přes polemiky (převážně rázu est.) s představiteli jiného um. zaměření existovala širší a hlubší pospolitost levých avantgard. - A. filmová, název poměrně krátkého období film. tvorby druhé pol. 20. let 20.st. Autoři a. film. radikálně popírali tehdejší konvence komerční film. tvorby a objevným užíváním filmovací techniky zpodobovali realitu často až v groteskním a fantaskním zkreslení. Tvořili pod vlivem a. literární a výtv. A. filmová vznikla především v SSSR, ve Francii (J. Delluc, R. Clair, J. Epstein, A. Gance), ale i ve Velké Británii (B. Rotha), v Německu (W. Ruttmann). Sovětská a. filmová, slučující rev. marx.-len. ideje s bojovou formou (D. Vertov, L. Kulešov, S. M. Ejzenštejn, A. P. Dovženko, V. I. Pudovkin), ovlivnila vývoj celé svět. pokrokové kinematografie. Specifikou č. filmu 20. let byly lit. scénáře k avantgardním filmům, jež však nikdy nebyly realizovány. Psali je: V. Nezval, K. Teige, J. Seifert, Č. Jeřábek, J. Mahen, F. Halas, V. Vančura. Č. film. a. 30.let byla reprezentována A. Hackenschmiedem, J. Lehovcem, O. Vávrou, Janem Kučerou a F. Pilátem.
