arménské výtvarné umění
arménské výtvarné umění, rozvíjí se od pol. l.tis. př.n.l. v úzké návaznosti na tradice říše Urartu (kovové výrobky, bronzové kotle, svícny zdobené reliéfy a zejm. zvířecími protómy); od l.st. n.l. se uplatňuje helénistická a řím. arch. (chrám v Garni) a po přijetí kř. baziliky a kopulové centrály (Jererujkh, Ečmiadzin, 5.st.); od 10.st. vlastní typy chrámů (katedrála v Ani), klášterů, zámků a hradů malířsky a soch. zdobených (Achthamar na ostrově jezera Van) i iluminované rukopisy (Ečmiadzinský evangeliár ). Po tureckém útlaku nastává rozkvět za rus. správy (portrétista S. Nersisjan, malíř J. Thadeosjan) a zejm. za sov. vlády, dochází k představbě Jerevanu A. Thamanjanem. Z malířů vyniká M. Sarjan, ze sochařů N. Nikoghosjan.
