arizace
arizace [sanskrt +lat.], konfiskace žid. majetku a jeho převod do rukou tzv. árijců (ve smyslu nacist. zákonodárství a zejm. norimberských zákonů z 1935) prováděná v nacist. Německu a v zemích, které ovládalo. V nacist. hosp. sloužila ke zničeni konkurence a rozšíření moci nacistům nakloněným podnikům i k obohacení funkcionářů NSDAP. Uvedena nařízeními z dubna a června 1938 o hlášení majetku a registraci podniků žid. občanů. Zákon o vyvlastnění žid. majetku vypracoval F. Flick. Realizován nařízeními z listopadu a prosince 1938. - Na území protektorátu Čechy a Morava byla a. zahájena nařízením říšského protektora z 21. 6. 1939. Zkonfiskovaný žid. majetek přecházel do něm. vlastnictví; č. podníkatelé nežidovského původu byli z podílu na a. vyloučeni. A. se tak stala nejen projevem perzekuce žid. obyv., ale též nástrojem posilňování pozic něm. kapitálu v protektorátě. - A. se uskutečnila též na území klerofašist. sl. státu. Jejím právním zákl. se stal tzv. arizační zákon z dubna 1940, novelizovaný v listopadu 1940 a v září 1941. Vedle něm. koncernů se zde na a. podstatně podílela i část Slováků - tzv. arizátoři, představující význ. sociální oporu luďáckého režimu.
