aristotelismus
aristotelismus [-izm-, lat.], souhrnný název směrů, které vycházejí z Aristotelovy filoz., resp. na ni navazují. Její působení je dlouhodobé a vzhledem k jejím vnitřním protikladům nutně rozporné. První následovníci Aristotelovi se ozn. jako peripatetikové nebo peripatetická škola. Tzv. starší peripatetikové se věnovali méně rozvíjení vlastní Aristotelovy filoz. a více péči o konzervování díla a pracím ve speciálních oborech (Theofrastos, Eudémos, Aristoxenos); naproti tomu tzv. mladší peripatetická škola, především Alexandros z Afrodisiady a Stratón z Lampsaku interpretovali Aristotela v mater. a panteistickém duchu. Na toto pojetí navazuje později ve středověku averroismus. Proti tomu scholastika, zejm. v postavách Alberta Velikého a Tomáše Akvinského restauruje a teologizuje ideal. prvky a. Proti umrtvování živých stránek a. obnovila renes. filoz. jeho mater. panteistické základy, zejména v pracích alexandristů (P. Pompanazzi, J. Zabarella, L. Vanini) a averroistů. Silné vlivy a. se projevovaly též v tzv. protestantské školské filoz. a špan. scholastice 16. a 17.st. V 1.pol. 19.st. použil A. Trendelenburg a. k boji proti Hegelově dial., koncem 19.st. zesiluje recepce a. v kat. filoz. v souvislosti s novoscholastikou a novotomismem.
