aramejská literatura
aramejská literatura, liter. v semitském jazyce aramejštině, která se obecně rozšířila na území starověkého Předního a Středního východu zvl. v perské době, kdy se aramejština stala mez. dipl. a úředním jaz. Nejst. aramejské nápisy pocházejí ze Sýrie z 9. až 8.st. př.n.l. Z období perské říše (5.st. př.n.l.) pocházejí aramejské papyry, nalezené v Egyptě na ostrově Elefantině u Asuánu. Rovněž Starý zákon obsahoval v knize Ezdrášově a Danielově části v aramejštině a později byl postupně celý do aramejštiny překládán (targúmy). V helénistickém a řím. období se aramejština rozčlenila na různé dialekty, v nichž se zachovaly různé lit. památky. Např. aramejské nápisy z Palmyry, nabatejské nápisy, náb. liter. gnostické sekty mandejců, aramejské texty babylónského a jeruzalémského talmudu. Do a. l. patří také liter. syrských kř. církví ze 3.-14.st. n.l. Není vyloučeno, že aramejskou předlohu měly některé texty Nového zákona .
