apodiktika
apodiktika [-dykty-, řec.], termín zavedený do filoz. a log. Aristotelem v log. traktátech Organon pro označení vědění, vyznačujícího se absolutní jistotou. V Druhých analytikách charakterizuje a. jako deduktivní odvození zal. na nejvyšších principech z pravdivých předpokladů a staví ji do protikladu k Platónově dial., vycházející z věd. nedokazatelných předpokladů, všeob. významů a jmen subj. přijímaných za pravdivé.
