apófansis
apófansis [-zis, řec.], v Aristotelově log. soud, jímž se prostřednictvím potvrzení nebo odmítnutí klade něco jako jsoucí nebo nejsoucí. Aristoteles rozlišoval gramatické (jméno a sloveso) a log. (podmět a přísudek) aspekty; jako člen výroku sloveso svazuje jméno s bytím nebo odmítá bytí něčeho.
