antropocentrismus
antropocentrismus [-iz-, řec. + lat.] 1. názor, podle něhož je člověk středem a konečným cílem světa, vesmíru a existence člověka je smyslem existence světa. Antropocentrismus náleží mezi nejdůslednější vyjádření teleologického hlediska připisujícího vesmíru mimopřírodní, jemu vnější cíle. V ant. filoz. formuloval toto hledisko zejm. Sokrates, později patristika, scholastika a někteří novodobí idealističtí filoz., jako Ch. Wolff. Prvky a. obsahují i soudobé filoz. směry, např. existencialismus; 2. jaz. v jazyce ty rysy, které lze v jistém smyslu považovat za podmíněné vlastnostmi člověka jako druhu.
