antická hudba
antická hudba, hudba starověkých Řeků a Římanů. V životě Reků zaujímala hudba mimořádné místo; těsně spjata s poezií a tancem byla spolu s gymnastikou pův. zákl. složkou výchovy. Řekové připisovali hudbě velký účinek na lidskou duši, viděli v ní nejen est., ale především mravní sílu. To se odráží v názorech pythagorovců a později hl. u Platóna a Aristotela. Hl. pramenem je Boëthiův traktát De institutione musica (O základech hudby), který ovšem pochází z doby značně pozdní. - Starořec. hudba byla jednohlasá (vokální i instrumentální), teprve později se objevila heterofonie. Pěstoval se sólový i sborový zpěv, velká pozornost byla věnována nástrojové hře (nauka o hud. nástrojích, zvaná organiké). Nejužívanějšími hud. nástroji byly kithara (největší mistr Terpandros), lyra a aulos; dále strunné nástroje forminx, harfa, z dechových trubka salpinx a roh keras, z bicích krotala (podobné kastanětám), kymbala (malé činely) a bubínek tympanon. Rec. vynálezem jsou hydraulické varhany (Ktesibios, asi 3.st. př.n.l.). Velký význam měla hud. jako složka ant. div.; největší účast hudby byla
