analytická filozofie
analytická filozofie [řec.], směr ve filoz. 20.st., redukující filoz. na analýzu jejího jazyka a používaných věd. výrazů. Takový rozbor je považován za jedině správný přístup při kladení a řešení filoz. otázek. Cílem a. f. je dokázat, že skutečné filoz. problémy buď neexistují, nebo je lze převést na log., lingvistické a jiné problémy, řešené speciálními vědami. Odmítáním filoz. jako relativně samostatné oblasti poznávání světa pokračuje a. f. v zákl. tendenci novopozitivismu. Její stoupenci působí hl. v USA a Velké Británii, někteří též ve Skandinávii a Austrálii. Směr není jednotný, v jeho rámci vystupují dvě hl. tendence; filozofie logické analýzy se orientuje na využívání aparátu soudobé mat. logiky a vlastní filozofii odmítá, a lingvistická filozofie, odmítající metody formalizace jako hl. prostředky analýzy a zabývající se zkoumáním způsobů užívání výrazů v přirozených jazycích i ve filoz. myšlení. Ačkoli oba směry usilují o dovršení pozitivistické "revoluce ve filozofii", prvý z nich se pokládá za skutečnou filoz. vědy a přiřazuje se ke scientistickému proudu v soudobém burž. myšlení, zatímco druhý směr se odříká jakéhokoli "kultu vědy" a přidržuje se "přirozeného" vztahu ke světu, jak se vyjadřuje v řeči každodennosti. - Termín a. f. se rozšířil teprve po 2.svět. válce, ačkoli četné její ideje vyjádřili daleko dříve zejm. B. Russel, G. E. Moore a L. J. J. Wittgenstein; po nezdařených pokusech novopozitivistů uskutečnit své vlastní požadavky tak bylo pod novým názvem pokračováno v programu analýzy řeči vědy a deideologizace filozofie. Soudobá a. f. buď úplně nahrazuje vlastní filoz. zkoumání log.-lingvistickými, log.-sémantickými nebo jinými speciálně věd. výzkumy, nebo se konečně vrací v zahalené formě k tradičním ideal. filoz. koncepcím.
