alofon
alofon [řec.], poziční varianta fonému; zvukový prvek, jehož výskyt je podmíněn fonetickým okolím, tj. předchozí nebo následnou hláskou (např. výslovnost n ve slovech ten to - ban ka).
alofon [řec.], poziční varianta fonému; zvukový prvek, jehož výskyt je podmíněn fonetickým okolím, tj. předchozí nebo následnou hláskou (např. výslovnost n ve slovech ten to - ban ka).
