algebra logiky
algebra logiky, jedna ze zákl. částí mat. logiky, zal. v pol. 19.st. Boolem jako aplikace algebraických metod v log. Hist. vznikla jako algebra tříd (rozvedení a systematizace W. S. Jevons, Ch. S. Peirce, E. Schröder, P. S. Poreckij), teprve později byla interpretována jako algebra výroků nebo výrokový kalkul (G. Frege, B. Russell, D. Hilbert). Shannonovy práce znamenaly zač. širokého uplatnění a. l. v reléových (hradlových) sítích, výpočetní tech. a kybernetice. V.t. Booleova algebra.
