harmonika

harmonika [něm.< řec.], hud. nástroj samoznějící; soustava kovových jazýčků rozeznívaných vzduchovým proudem (měchová čili tahací h. a dechová čili foukací h.). H. pianová má na pravé straně pianovou klaviaturu. Akord eo n, zdokonalený typ h., u něhož se zmáčknutím jednoho knoflíku v basové části ozve celý akord. V.t. skleněná harmonika.