aklimatizace
aklimatizace, [-ty-, lat.] 1. bot., zool. proces přizpůsobení organismu, zpravidla řízený člověkem, novému prostředí v oblasti, jež leží mimo hranice jeho přirozeného výskytu. Jestliže jsou zdroje výživy (půda, potrava) i konkurenční vlivy (plantáž, chov) např. při umělém pěstování rostlin upraveny, spočívá a. hl. v přizpůsobení k podnebí, a to zejm. průměrným a krajním teplotám, množství a rozdělení srážek, délce vegetačního období, dennímu světelnému režimu, množství kyslíku. Trvalá a. se dosahuje umělým výběrem nebo novošlechtěním, při nichž se získávají životaschopné a produktivní odrůdy rostlin a živočichů, jako je tomu u kult. plodin a chovaných živočichů. Nejčastějším cílem a. je přenos užitkových organismů z podmínek celkově příznivějších, např. teplejších, slunnějších, vlhčích, do podmínek méně příznivých. Ve stř. Evropě byla a. nejúspěšnější u druhů rostlin pův. ze Středomoří, stř. Asie a Sev. Ameriky. Odtud slov. aklimatizovat a aklimatizovat se - v.t. introdukce; 2. lék. přizpůsobení organismu člověka změněným podmínkám podnebí.
