aerace obecně
aerace [a-e-, lat.< řec.] 1. vod. provzdušňování, obohacování vody vzdušným kyslíkem. Probíhá přír. procesem, zejm. přepadem v peřejích a na jezech, dále absorpcí vzdušného kyslíku hladinou do vody; uměle se provádí vháněním tlakového vzduchu přímo do vody, čeřením hladiny vody rotačními stroji (pádla, vrtule, lopatková kola turbíny) či rozptylem vody do vzduchu;2. tech. způsob samočinného větrání s regulovatelnými větracími otvory ve stěnách a ve střeše. Používá se v teplých provozech (kovárna, slévárna);3. chem. technol. umělé větrání, provzdušňování, např. živného prostředí, při kvasných pochodech (fermentacích).
