absolutno
absolutno [lat.], pojem ideal. filoz.; označuje to, co existuje samo sebou, zpravidla podstatu všech jevů, nepodmíněný, věčný a nekonečně dokonalý subjekt, obsahující v sobě vše existující a tvořící je. Pro náb. a teismus je tímto absolutnem bůh, ve filoz. Fichtově Já, v Hegelově systému absolutní idea nebo duch, pro A. Schopenhauera vůle, pro H. Bergsona intuicí nazíraný životní vzmach. Dial.mat. podobné pojetí a. odmítá jako ideal. a metafyzické; charakteristika absolutního přísluší hmotě v její nepodmíněné, neomezené a nevyčerpatelné existenci, v jejím pohybu, v její dial. rozpornosti. A. ve své čistotě, oddělenosti od relativního, tj. tzv. absolutní absolutno je pouhou myšlenkovou konstrukcí; pokud existuje reálně, pak jen jako relativní a., jež ke své existenci potřebuje opačné určení, tj. relativní.
