Zola Emile
Zola Emile, 2. 4. 1840 Paříž - 29. 9. 1902 tamtéž, fr. prozaik; teoretik naturalismu, snažící se o syntézu um. tvorby a věd. objevů, zejm. biologie 19.st. a jejích zákonů dědičnosti. Naturalistický román - někdy též Zolův román - má obnažit člověka jako biol. jev, pasívní a osamělý, ovládaný pudovými dědičnými impulsy. Své požadavky Z. aplikoval zejm. v cyklu 20 románů Rougon-Macquartové, z nichž nejznámější je Štěstí Rougonů, Zabiják (popisuje prostředí dělníků a řemeslníků), Germinal (vrchol Zolovy tvorby), Peníze, Nana, Břicho Paříže, Rozvrat, Doktor Pascal. Nejlepší ze Zolových děl překračují teorii naturalismu kresbou lidských osudů směrem k realismu. Právo románu na využívání poznatků soudobé vědy proklamoval též v teor. spisu Experimentální román. Veřejným listem Žaluji! zasáhl Z. do Dreyfusovy aféry, byl proto odsouzen a pronásledován. Proti klerikalismu je zaměřena trilogie Tři města. Cyklus románů Ctyři evangelia je ovlivněn idejemi utopického socialismu.
