Záhřeb
Záhřeb, srbch. Zagreb - hl.m. Chorvatska, na Sávě; 691 724 obyv. (2001) srov. 763 000 obyv. (1981). Kult. a hosp. středisko republiky. - Dop. křižovatka (žel., silniční), mez. letiště, říční přístav. Každoroční veletrhy. Tur. ruch. Div. (opera), muzea, knihovny, univ. (zal. 1874), tech. a jiné vysoké školy, akademie věd a umění, věd.výzk. ústavy, film. studia, zool. a bot. zahrada. - Na místě dnešního Z. doloženo starověké osídlení z doby římské. První hist. zmínka o Z. pochází z 1093, kdy zde uh. král Ladislav I. zal. biskupství. Od 1242 král. m.; 1273 konán v Z. první charv. sněm. Ve 13.-14.st. se zde vedle chorv. obyv. (dříve charvátů) usazovali něm. a it. řemeslníci a kupci. 1526-1918 součást habsburské říše (1867-1918 v rámci Uherska, Zalitavska), od zač. 17.st. sídlo charv. bánů a hl.m. charv., resp. charv.-slavonského král.; 1669 zde zal. jezuitská akademie. V 19.st. hl. centrum charv. nár. hnutí; 1848 se v Z. sešel charv. sněm, požadující sjednocení všech jihoslovanských zemí v jeden státní celek. 1880 značně poničen zemětřesením. 1909 zde probíhal tzv. záhřebský proces. 1918 sídlo Nár. rady Slovinců, Charvátů a Srbů, jež se v listopadu 1918 vyslovila pro spojení jihoslovanských zemí Rakousko-Uherska se Srbskem a Černou Horou v Král. SHS. V meziválečném období se stal Záhřeb, který byl již od 19.st. význ. hosp. střediskem, nejvýzn. prům. m. Jugoslávie. 1929-39 hl.m. sávské bánoviny, 1939-41 autonomní šovského charv. státu. 1945-1991 hl.m. jug. svazové rep. Chorvatsko, Od 1991 hl. m. Chorvatska. - Průmysl stroj., el.tech., chemický, petrochem., polygr., stav. hmot, text., pap., dřevozpracující, potr., kožedělný, tabákový, energetiky (tepelná elektrárna).
