Wesselényiho spiknutí
Wesselényiho spiknutí, šlechtické protihabsburské hnutí v Uhrách v období 1664-70; organizováno nejmocnějšími magnáty s cílem obnovit stavovskou hegemonii domácí vysoké šlechty v době upevňování panství Habsburků nad Uhrami v důsledku vytlačování Turků ze země. Počátky spiknutí podmíněny nespokojeností s uzavřením nevýhodného vašvárského míru s Tureckem 1664 a zvyšující se snahou Leopolda I. o prosazení absolutistické vlády v Uhrách. Po smrti iniciátora spiknutí N. Zrinského (1620 až 1664) se do čela postavili uh. palatin F. Wesselényi a ostřihomský arcibiskup J. Lippay (1600-1666); k předním účastníkům spiknutí (zejména po smrti F. Wesselényiho 1667) patřili hl. P. Zrinský, F. Nádásdy, F. K. Frankopan a I. Thököly. 1666 se k W. s. připojil sedmihradský kníže František I. Rákóczi, zeť N. Zrinského, a mnohé východosl. stolice. Uh. magnáti hledali oporu pro své plány u fr. krále Ludvíka XIV. a později u Turků, kteří je však 1669 prozradili vídeňskému dvoru. Od 1670 bylo zvl. soudním tribunálem vyslýcháno téměř 2 000 šlechticů a měšťanů, asi 300 byl konfiskován majetek, 30. 4. 1671 byli F. K. Frankopan, P. Zrinský a F. Nádásdy popraveni. Neúspěch W. s. znamenal nejen rozsáhlé konfiskace a zesílení absolutistické vlády spojené s rekatolizací, ale ve svých důsledcích vedl k formování kuruckých oddílů (od 1672) a k novému protihabsburskému povstání vedenému I. Thökölym.
