Wales
Wales [vejzl], velšsky Cymru - jedna z hist. zemí Spojeného království Velké Británie a Sev. Irska na Z hl. brit. ostrova a na ostrově Anglesey; 20 761 km2, 2,90 mil. (2001) srov. 2,80 mil. obyv. (1984), hl.m. Cardiff. Administrativně se člení na 8 hrabství. Hornatá země (Kambrické hory s nejvyšší h. Snowdon, 1 085 m n.m.); prům. těžební (kamenné uhlí, rudy železa), stroj., petrochem., hut., loďařský, text., potr., rybný. - Nejst. známými hist. obyvateli W. byli kelt. Kymrové, předkové dnešních Walesanů; v 1.-2.st. porobeni Římany. W. tvořil voj. spravovanou okrajovou část řím. panství; od Římanů přijali Walesané kř. V 5.-8.st. odolali anglosaské expanzi. Na území W. vznikla tři rodová knížectví se silnými přežitky patriarchálně rodové společnosti - Powys (stř. Wales), Deheuberth (jihozápad) a nejmocnější Gwynedd (severozápad), jehož vládci stáli od 7. do 13.st. v čele waleského odboje proti Angličanům (první vládce Gwyneddu Cadwallon připomínán 634, poslední Llewelyn či Lewelyn 1282). Po dobytí Anglie Normany 1066 donutil sice Vilém I. Dobyvatel waleská knížectví k formálnímu uznání angl. svrchovanosti, ale definitivně W. ovládnut až 1282-84 za Eduarda I. 1301 udělil Eduard I. W. v léno svému synovi Eduardovi II.; od té doby až dodnes je titul prince waleského udělován následníkovi trůnu. Feud. a také národnostní útisk angl. šlechty vyvolával ve 14.-15.st. projevy lid. odporu (povstání barda Owena Glendovera 1412). Poslední zbytky autonomie ztratil W. 1536, kdy byl adm. a právně sloučen s Anglií (Act of Union ). Za reformace byla přeložena bible do velštiny. V období prům. rev. v 2.pol. 18. a 1.pol. 19.st. došlo k industrializaci již. W. (těžba kamenného uhlí a železné rudy), spojené s rozvojem prům. center Cardiffu a Swansea. V 19.st. vzniklo waleské nár. hnutí za polit. autonomii a za obnovení téměř zaniklé velštiny, dosud však nedosáhlo výrazných úspěchů.
