Vygotskij
Vygotskij Lev Semjonovič, 17. 11. 1896 až 11. 6. 1934, ruský psycholog a pedagog; prof. univ. v Moskvě. Zabýval se otázkami obecné, dětské, srovnávací, pedag. i klinické psychol. v rámci rozpracování dial.mat. metody akcentující hist. přístup k zákl. psychol. kategoriím. Soustředil se zejm. na problematiku myšlení a řeči, vypracoval kult. hist. teorii vývoje lidské psychiky (vyšší psychické procesy jako společenskohist. podmíněné faktory, na jejichž vývoji se akt. podílí řeč), význ. přispěl k rozvoji experimentální psychol. a defektologie; svými pracemi ovlivnil rozvoj neuropsychol. Cetné poznatky formuloval na zákl. spolupráce s A. N. Leonťjevem, A. R. Lurijou a D. N. Uznadzem i na zákl. polemiky s jinými autory (J. Piaget, K. Bühler, W. Stern). Svými koncepcemi usiloval o vytvoření konkrétní psychol. teorie vědomí a o prohloubení studia vývoje pojmů u dětí, experimentálně i teor. rozpracoval otázku vztahu učení a rozumového vývoje dítěte. Č. vyšlo: Myšlení a řeč , Vývoj vyšších psychických funkcí , Psychologie umění .
